zveřejněno: 12.04.2018

Období vzdoru nebo špatná výchova?

V tomto článku si dovolím tak trošku zavzpomínat a vrátit se v čase do dob, kdy jsem začala pomalu pronikat do tajů mateřství a odhalovat úděl žen, jako matek, ačkoliv jsem v té době ještě sama matkou nebyla.
Období vzdoru nebo špatná výchova?

V tomto článku si dovolím tak trošku zavzpomínat a vrátit se v čase do dob, kdy jsem začala pomalu pronikat do tajů mateřství a odhalovat úděl žen, jako matek, ačkoliv jsem v té době ještě sama matkou nebyla.

Mé dětství, zvláště pak dospívání, nebylo zrovna medové. Jako puberťák v rozpuku jsem měla dost odlišný styl života ve srovnání se svými vrstevníky. Největší dilema mých spolužáků bylo to, do jakého baru či na jakou diskotéku večer vyrazí, zatímco já hned po škole mazala na autobus, abych byla co nejdříve doma, kde jsem musela obstarat domácnost, vaření, prádlo, poté udělat domácí úkoly se svým malým bráškou, vyvenčit psa a až pozdě večer, kdy jsem měla všechno hotové, jsem se mohla pustit do plnění svých školních povinností. Často jsem se do postele dostala až pozdě v noci a ráno o půl šesté běžela zase pěkně čile na autobus do školy. V té době mi to možná přišlo nefér a jako až příliš velká nálož na sedmnáctiletou puberťačku. S odstupem času ale vidím, že to byla cenná lekce do života. Když jsem v rámci povinností brala brášku na hřiště, občas se tam objevilo dítko, které vybočovalo nad ostatní svou – řekněme průbojností. Právě v té době jsem si asi nejvíce začala uvědomovat, že nejsem zrovna mateřský typ a děti ani v budoucnu nechci.  

Vlastní zkušenosti 

Jistě jste už také potkali dítko, ať už v obchodě nebo na pískovišti, které si usmyslelo, že chce tu červenou lopatičku, která není jeho anebo v krámě veliké žluté lízátko, a protože mu ho jeho maminka nechce koupit, tak křičí na celé kolo, trhá si vlásky, vzteká se, válí po zemi kotrmelce a kope nožkama (v tom horším případě hází po matce různé věci a křičí neslušné výrazy). Vždy, když jsem byla svědkem nějaké podobné scény, přepadlo mě znechucení a ani v nejmenším mě nenapadlo, že bych s rodičem toho malého vzteklouna měla soucítit. Bylo jednodušší protočit nad tou situací a rodičem, který evidentně nezvládl výchovu svého dítěte oči. Však to znáte. Posuzovat a soudit ostatní – to je v naší zemi takový národní sport.

Netrvalo dlouho a já sama jsem se ocitla v roli onoho dospěláka, který nemá situaci úplně pod kontrolou, tak jak by měl. Nikoli však v roli matky, ale tetičky (což ovšem na trapnosti dané situace nikterak neubralo). O rok později mě osud zavedl do společného bydlení se svou sestrou a její tehdy dvouletou holčičkou. Protože sestra často odjížděla na několikadenní služební cesty, stala se ze mě z nenadání suplující matka dvouletého paličatého raracha. Neteřinka byla učiněný andílek, dokud ji ovšem neposedl nakupovací ďábel.

První scénu v supermarketu si pamatuji, jako by to bylo včera. Zrovna se začala jako novinka prodávat čokoládová vajíčka s holčičím motivem známé pohádkové myší slečny. Neteřinka mě po celou dobu nákupu zpracovávala. Zkoušela mě uprosit k nákupu toho prokletého vajíčka. Já, jakožto zodpovědný dospělák, jsem těmto prosbám odolávala (ne proto, že bych byla lakomá teta, ale proto, že měla neteř na čokoládu alergii). Ve chvíli, kdy neteř vypozorovala, že se blížíme k pokladně, vycítila svou poslední příležitost, jak docílit svého. Posadila se uprostřed uličky mezi regály a spustila naprosto nehorázný řev. Kopala nožkama, házela ručičkama a křičela nesrozumitelná slova na mou adresu. V panice zachránit zbytek své důstojnosti jsem se ji pokusila naložit do vozíku a upalovat k pokladně, abychom byly co nejdříve pryč. To se ukázalo jako ne příliš moudrá taktika. V momentě, kdy jsem se jí dotkla, začala řvát ještě víc. Lidé se otáčeli a hledali rodiče té chudinky holčičky, kterou se snaží ta zlá ženská nejspíš unést. Celá tato příhoda skončila naprostým výchovným fiaskem – uplatila jsem ji alespoň šmoulími bonbony. Tato zkušenost mi dala něco neocenitelného – připravenost. Byla jsem odhodlaná při příštím vydíracím manévru té malé herečky za žádnou cenu nepodlehnout.

Příčina

Otázkou je, proč vlastně děti tyto hysterické scény na své rodiče uplatňují, aby dosáhly svého?

  • Vědí, že to zabere

Jedním a tím nejpravděpodobnějším a nejhlavnějším důvodem je nejspíše to, že mají jistotu, že to na Vás bude fungovat. Sáhněte si do svědomí. Opravdu jste NIKDY svému dítěti nedovolili nebo nekoupili něco, jen aby přestalo plakat nebo se vztekat a nedělalo ostudu? Každý rodič alespoň jednou podlehl. V dětských očích je to jednoduchá rovnice. Vyšlo to jednou, vyjde to zase.

  • Emoce

Abych dětem nekřivdila, je nutné také přiznat, že se Vaše dítko vzteká nebo pláče, protože to tak v dané chvíli prostě skutečně cítí, a ne protože to je donucovací manévr. Děti jsou živé bytosti a mají právo na emoce. Každé dítě by mělo mít právo vyjádřit vztek, smutek i zklamání. Vaším úkolem je učit své děti zvládat tyto emoce v určitých mezích. Už od ranného věku bychom své děti měli učit, že mají právo cítit vztek, ale že není v pořádku jej vyjadřovat agresí, útokem, křikem a podobně.

Jak reagovat?

Způsob, jak správně reagovat na vřískající ratolest, se nejspíš liší podle věku dítěte. Menší děti obvykle stačí upozornit, že když nepřestane plakat, nepůjdete po nákupu na žádné hřiště, protože tam ukřičené děti nesmí. Já měla osvědčenou taktiku ignorovat. Dokud byla neteřinka ještě maličká, stačilo ji nechat vřeštící uprostřed obchodu a dál se věnovat nakupování. Je to otázka výdrže. Po pár minutách se dítě unaví, a když se mu ještě navíc ztratíte z dohledu, pud „najít maminku“ bude silnější, než touha po sladkosti. Jednou jsem se dokonce domluvila s kamarádkou pokladní, aby mi na neteř dohlédla a z obchodu jsem odešla úplně.

Tato taktika nebude u větších dětí ve většině případů fungovat. Pětileté dítě už není tolik fixované na neustálou přítomnost svého dospěláka. Je rozzlobené a bude mu nejspíše jedno, že Vás nemá na dohled. V takovém případě se mi dokonale osvědčilo vsadit na trapnost. Možná si řeknete, že na Vás budou všichni koukat jako na blázna, ale upřímně - stejně už se na Vás všichni dívají s opovržením, pokud předvádí Vaše dítě hysterickou scénu kvůli lízátku. Tuto metodu jsem použila pouze jednou – víckrát nebylo potřeba, protože potom už se moje neteř nikdy vynucovací cirkus neodvážila spustit. Začalo to jako obvykle prosením, psíma očima, následovalo její fňukání a moje domlouvání a když ani to nezabralo, sedla si ta moje copatá holčina v růžových šatečkách uprostřed obchodu na zadeček a začala vztekle kopat nožkama a pokřikovat tentokrát už srozumitelněji „ty jsi zlá a lakomá. Já to prostě scí (chci)“. Místo toho, abych i tentokrát dělala, že ke mně ten malý ďábel nepatří, sedla jsem si na podlahu hned vedle ní a začala ji dokonale napodobovat. Ano, včetně šišlání, kopání nohama a hysterického řevu, že to taky „sci“. Toto moje chování mělo okamžitý účinek. Neteř byla v šoku, a tak dokonale ztrapněná, že to bylo naposledy, co se pokusila si tímto způsobem něco vydupat. Myslím, že dodnes v tom obchodě kolují legendy o jedné vyšinuté ženské, která tam na podlaze ztropila scénu, protože chtěla lízátko.

Můj syn naštěstí podědil nehádavou povahu po svém otci a vždy, když se na mě kvůli něčemu zlobí nebo cítí křivdu, tak nafoukne papulu a raději se mnou dva dny nemluví, než aby křičel a vztekal se.

Věřte, že s věkem Vašeho dítěte toto období „vzdoru“ ztratí na intenzitě anebo vymizí úplně. Vaším úkolem je svému dítěti vysvětlit jaké reakce jsou v pořádku a vymezit mu určité hranice. Buďte důslední a udržte si vnitřní klid. Pokud budete na své vztekající dítě křičet, nebo se snad uchýlíte k fyzickému trestu, ničeho nedosáhnete a o to víc bude ve svém vzteku zarputilejší.

Autor: Barbora Šebestíková

Registrace
Pojďte s námi diskutovat, posílat otázky do poradny, nabízet a kupovat dětské zboží v bazárku. Přihlásit se
Registrovat profil
Newsletter
61 040
​lidí odebírá náš newsletter s novinkami o slevách
Registrovat newsletter
Baby friendly
Tipy na zajímavá místa, kam s dětmi na dovolenou, víkendový pobyt, celodenní výlet, nebo jen za zábavou a relaxací.

Zde najdete přehledně a pod jednou střechou seznam institucí, které jsou přátelské k dětem - BABY FRIENDLY.
Objevte více