Můžou si batolata číst sama?

Ne, nebojte, úplně jsem se ještě nezbláznila. Tohle téma mě teď v poslední době velmi zaujalo a ještě víc soupeření maminek v různých FB skupinách nebo dikusích na různých webových stránkách.

 

„Moje dvouletá holčička už umí celou abecedu,“píše hrdě jedna z maminek a kontruje jí jiná maminka, že její chlapeček stejného věku ovládá i číslice do deseti.

 

Já si nejdřív připadala jak v Jiříkově vidění, ale brzy jsem začala dokonce pochybovat o mých výchovných postupech, zda nakonec dceru(necelé tři roky) nezanedbávám, když ještě tohle všechno neumí. 

 

 

Zhruba od jednoho roku začínají děti mnohem více nasávat to, co do nich vkládáme. Většinou pochytí zvuky zvířátek, jednoduchá krátká slůvka a postupně se přidávají i jména zvířátek, barvy, tvary apod. No a ti zvídavější jedinci se brzy začínají ptát po písmenkách.

 

A co teď?

 

Říct dítěti, jsi ještě moc malé, máš času dost, nebo to do něj začít drčet? Řekla bych, že ani jedna cesta není ta optimální.

 

Volila bych kompromisní řešení, tedy ukázat pár písmenek, pojmenovat je, ale neučit systematicky. Dvouleté dítě sice je schopné se asi všechna písmena naučit, ale bude-li se snažit opravdu číst, narazí na překážku nevyvinutých mozkových spojů. Vztahy mezi slovy si opravdu nespojí. Zbytečně se bude trápit.

 

Navíc co pak bude dělat v první třídě? Jak zní otřepaná fráze ryzích odpůrců čtení před 6.rokem věku dítěte. Tady už bych byla opatrnější, neb je opravdu rozdíl bavit se o dvouletém a šestiletém dítěti. Mnoho dětí v prvních třídách už dnes čte, ale zda se nudí nebo ne už krapet záleží i na umu pedagoga.

 

Co tedy s tím naším prckem dychtícím po samostatném čtení?

 

A kdo říká, že číst se musí jen písmenka? Mnohé knížky pro nejmenší mají na každé stránce ilustraci, z obrázků dítě pochopí celý příběh a pak mu už nic nebrání v tom vzít si třeba plyšáka a celou knížku mu přečíst po svém. Dítě vlastně popisuje obrázky, rozšiřuje si slovní zásobu a navíc se učí ústnímu projevu nahlas, což se mu bude časem náramně hodit a rodiče si během této „čtecí“ chvilky udělají spousty práce.

 

Číst si pochopitelně může dítě i s rodiči, ale od nich už většinou vyžadují číst i písmenka pod obrázky a ztrácí se tak ono kouzlo „samostatného čtení“. Pak přicházejí na řadu knížky kombinující písemný projev s obrázky, které jsou vloženy přímo do textu, tzv. malované čtení. Rodič čte tedy text a dítě řekne, co vidí na obrázku, který symbolizuje nějaké slovo zapadající do věty. Tohle společné čtení má určitě něco do sebe, dítě má stejný prostor jako dospělák, připadá si důležitě, potřebně, interakce jak hrom.

 

Zkrátka batole čtenářem? A vlastně proč ne?

 

(Autor článku: ODMAMINKY.CZ - Martina Krajčová)