zveřejněno: 16.05.2018

Jak se ženy vnímají v různých etapách svého života?

Říká se, že ženská stvoření jsou až příliš sebekritická. Téměř žádná žena není stoprocentně spokojená s tím, co ji příroda dala do vínku. Brunetka by raději byla blondýnkou, méně obdařené dámy touží po výraznější výbavě, zatímco ty obdařenější by leckdy měly raději menší objem dekoltu. Žena s rovnými vlasy sní o dokonalých kudrlinách. Plné dámy se snaží zoufale hubnout, oproti tomu ty štíhlé zkouší různými způsoby nabrat trošku té zdravé oblosti a tvarů.
Jak se ženy vnímají v různých etapách svého života?

Říká se, že ženská stvoření jsou až příliš sebekritická. Téměř žádná žena není stoprocentně spokojená s tím, co ji příroda dala do vínku. Brunetka by raději byla blondýnkou, méně obdařené dámy touží po výraznější výbavě, zatímco ty obdařenější by leckdy měly raději menší objem dekoltu. Žena s rovnými vlasy sní o dokonalých kudrlinách. Plné dámy se snaží zoufale hubnout, oproti tomu ty štíhlé zkouší různými způsoby nabrat trošku té zdravé oblosti a tvarů.

Naštěstí dnešní doba nabízí ženám mnoho šikovných pomocníků a udělátek, s jejichž pomocí si mohou alespoň částečně dopomoci k vytouženému „dokonalému“ vzhledu. A tak každodenně saháme pro kulmy a žehličky na vlasy, stahovací nebo naopak „zvětšovací“ spodní prádlo, barevné kontaktní čočky. Pravidelně navštěvujeme kadeřnici, kosmetické salony i solária a podstupujme různé, mnohdy bolestivé procedury jako tetování obočí, manikúra, doplňování řas a ty zámožnější z nás i liposukci, plastiky či botox, nemluvě o desítkách minut, které věnujeme každý den make-upu.

Pokud patříte mezi tu hrstku sebevědomých dam, které své „nedostatky“ milují a respektují, jste šťastná žena. Buďme ale upřímné – moc takových mezi námi není. Ženy se nejspíše s přísným okem kritika vůči své osobě už narodí. Je jejich přirozenost, že na sobě celý život hledají nějaké nedostatky, jejichž význam a důležitost se mění v závislosti na věku. Abychom se nepohybovali jen v teoretické rovině, povím Vám o svých vlastních milnících nedokonalosti.

Kluk nebo holka?

Zhruba od 6 do 11 let mě i mé sestře nechávala naše matka stříhat vlasy u kadeřnice (v tom lepším případě) na účes zvaný „podle kastrolu“. V dětství jsem z toho měla lehké trauma. Ostatní holčičky nosily čelenky, mašle a copánky a já měla na hlavě hřib. Možná i díky tomu chlapeckému sestřihu jsem vyhledávala společnost spíše chlapců než děvčat a podle toho se rozvíjely i mé záliby. Střílela jsem z praku, hrála fotbal, lezla po stromech.

Okem kritika: pochybnosti o své jemné stránce.

Puberta - čas změn?

13-16 let. Doba, kdy se ženské tělo mění a dozrává. U mě byla jediná změna patrná v tom, že mi konečně dorostly vlasy a také to, že jsem poznala „kouzlo holčičích dní“. Zbytek mého těla bohužel nezaregistroval nějakou proměnu v ženu. S humorem jsem tenkrát říkávala, že mám prsa po dědovi.

Okem kritika: prázdná podprsenka.

Dospělost?

17-21 let.  V těchto letech se na mém vzhledu i duši podepsali nemilé životní zkoušky. Při své výšce 168 cm jsem vážila 44 kg. Stres a životní styl mi znemožnili se alespoň trochu „zaoblit“. Neustále jsem se trápila vědomím, že jsem vychrtlina bez tvarů, co má do ženské daleko.

Okem kritika: vzhled oblečeného ramínka.

Těhotenství

22 let. Dostáváme se do doby mého těhotenství. Jediného období, kdy jsem se sama na sebe mohla podívat, aniž bych hledala nedostatky. Milovala jsem to, jak se mé tělo měnilo a tvarovalo.

Oko kritika dočasně osleplo.

Po porodu

23 let. Mnoho žen v tomto období vnímá své tělo spíše negativně. Povolené bříško, prsa podléhající gravitaci, jizvičky, celulitida. Do toho vzbouřené mateřské hormony, neustálá únava z nedostatku spánku a šatník plný oblečení, které Vám pravděpodobně tlupa škodolibých skřítků přešila na menší velikost. Žena, která je čerstvou maminkou je si svých „nedostatků“ sice vědoma, ale díky spoustě nových povinností spojených s péčí o novorozence si jich příliš nevšímá. Nejsou zkrátka prioritou.

Okem kritika: zamlžený obraz.

Změna nastává asi půl roku po porodu. Novopečená maminka si osvojila dovednosti potřebné k péči o miminko, naučila se rozpoznávat jeho potřeby, ustálil se jistý denní harmonogram a tím vznikl i prostor a čas „mít chvilku pro sebe“. V jistém směru to má na většinu maminek nepříznivý vliv. Namísto toho, aby odpočívaly, relaxovaly a hýčkaly se, tráví nově nabitý volný čas tím, že se mučí zkoušením záhadně smrsknutého oblečení a zkoumáním sama sebe v zrcadle.

Není divu, že na sebe dnešní ženy mají přílišné nároky, když na ně z každých novin, reklamy, článku i rozhovoru vybafne bezchybně nalíčená, štíhlá, upravená a dokonale oblečená modelína.

Dávno po porodu

+ 24let (168 cm/66 kg). Nedávno jsem se překlopila přes magické číslo 30 let. Stále mám o 10 kg více, než před otěhotněním. Synek je téměř školák a já už si dávno nemohu stopy po těhotenství, které jsou stále viditelné odůvodnit tou kouzelnou větou „vždyť jsem nedávno porodila“. Zůstal mi větší zadek i prsa a bradu také nemám jednoznačně jen jednu. Pryč jsou ty doby, kdy jsem v pubertě mohla zatočit s celou tabulkou čokolády a nebylo to na mě vidět. Tytam je období těhotenství, kdy mě sestřička u gynekologa nazývala „přejedenou žížalou“. Přišel střední věk a já odhaluji stále více svých nedokonalostí. Už si nemohu dovolit nedostatek spánku, aniž bych pak týden nechodila s kruhy pod očima, které nejdou zamaskovat. Pleť se mi s mateřstvím zhoršila, takže občas svou pupínkatou tváří připomínám spíše chlapce uprostřed dospívání než matku po třicítce.

Ačkoliv se považuji za „aktivní“ ženu, strach a svědomí mi nedovolí chodit na noční ochutnávky do lednice, protože vím, že následky by byly kruté a okamžitě viditelné. Při odchodu z domu už mi na úpravu nestačí jen použití řasenky a lesku na rty, ale tvorba obličeje, se kterým můžu bez obav vyjít ven, připomíná spíše mumifikaci, na které pracuji třikrát déle než před deseti lety. Oblečení nemohu volit pouze podle kritérií, co se mi líbí. Je nutné věnovat více pozornosti střihům a barvám, které lichotí mému typu postavy.

Přísnost mého sebekritického oka se projevuje ve střídavých intervalech. Mám období, kdy se cítím v psychické pohodě, pozitivně naladěná a spokojená. Znáte to. Takový ten pocit „ještě to není tak tragické“. Pak ale přijde období trvající asi týden, kdy se zásadně vyhýbám zrcadlu. Připadám si sama ze sebe tak zoufalá, že se mi ani nechce mezi lidi. Před odchodem ven se desetkrát převléknu, a nakonec stejně skončím zhroucená na posteli v depresi, že prostě nemám v šatníku nic, v čem bych si nepřipadala jako velryba.

Nedávno jsem učinila šokující odhalení. Většinou se říká, že žena řeší krizi nakupováním. Ženy údajně hojí své bolístky a neúspěchy utrácením životních úspor v obchodních centrech, a tak jsem se rozhodla to taky vyzkoušet a víte co? Efekt byl opačný. Z deprese jsem šla nakupovat nové hadříky v naději, že mi to zvedne náladu a vracela jsem se domů ještě více znechucená, než jsem do obchodu jela, protože „na mě prostě nic neměli“. Jediný lék, který se mi osvědčil ve dnech, kdy sama sebe vážně nesnáším a doporučím ho i Vám je: běžte ven. Vyrazte se svým splínem z velkého zadku, povislého bříška nebo jiných nedostatků na procházku a POZORNĚ se rozhlížejte kolem sebe. To je můj spolehlivý způsob, jak si zvednout náladu. Vždy, když vidím 20, 15 ale i 10leté slečny, bezdětné a o 10 i více let mladší, než jsem já, které jsou více široké nežli vysoké, a přitom své tvary hrdě nosí a vystavují bez studu (někdy i soudnosti) v minisukních, šatečkách a topíkách těsně pod prsa, hned mi trošku poskočí sebevědomí. V hlavě mi totiž zní sladký hlásek, co říká „koukej, vidíš to? Je to mladá baba, bez dětí, bez starostí, se spoustou volného času na cvičení a sport. Ještě na tom nejsi tak špatně.“ Takže nezoufejte milé dámy, nejste v tom samy.

Závěrem Vás prosím, milé čtenářky o to, abyste si vymazaly z podvědomí všechny ty obrazy dokonale vyretušovaných slavných žen a zapomněly na ideály, které určuje dnešní společnost. Zkuste si každé ráno stoupnout před zrcadlo a na místo hledání kazů na kráse si upřímně samy sobě říct „jsem krásná a sebevědomá žena“. Nehledejte v zrcadle své chyby, ale zaměřte se na detaily, které jsou výjimečné a jsou jen Vaše. Jizvičky na břiše nevnímejte jako něco ošklivého, vždyť jsou vzpomínkou na Vaše těhotenství – nejkouzelnější období v životě ženy.

Až získáte zpět svou vnitřní sílu, je to ideální čas k tomu, udělat něco pro své tělo. Pokud se i přes všechnu snahu stále trápíte kvůli povadlému zadečku nebo bříšku či prsům, není nic snazšího než s tím něco udělat. I ta nevytíženější maminka si dokáže najít každý večer 20 min času na to, aby si zaběhala, zacvičila nebo se projela na kole. Pokud ovšem skutečně chce. Začátky mohou být náročnější. Možná budete cítit větší únavu, ale věřte, že po týdnu Vás cvičení bude energií nabíjet místo aby Vám ji bralo.

Autor: Barbora Šebestíková

Registrace
Pojďte s námi diskutovat, posílat otázky do poradny, nabízet a kupovat dětské zboží v bazárku. Přihlásit se
Registrovat profil
Newsletter
61 040
​lidí odebírá náš newsletter s novinkami o slevách
Registrovat newsletter
Baby friendly
Tipy na zajímavá místa, kam s dětmi na dovolenou, víkendový pobyt, celodenní výlet, nebo jen za zábavou a relaxací.

Zde najdete přehledně a pod jednou střechou seznam institucí, které jsou přátelské k dětem - BABY FRIENDLY.
Objevte více