zveřejněno: 26.09.2018

#2 Ze života maminky: Rugby a děti? Tvrdá ale férová hra!

Jestli máte doma hyperaktivní děti, nebo trošičku líne tak jako já, a potřebujete je hodně unavit a nebo naopak rozhýbat, naučit poslouchat a hrát fér, tak rugby je pro vás jako dělané. Nemám zrovna sportovně nadané
#2 Ze života maminky: Rugby a děti? Tvrdá ale férová hra!
Nemám zrovna sportovně nadané dítě. Když začal chodit do školy, hledala jsem něco, co by mohl odpoledne po škole dělat. Všude kolem nás jsou fotbalová mužstva, ale já zrovna nejsem velký fotbalový nadšenec. Přemýšlela jsem i o plavání, ale představa neustálého sušení hlavy mě jaksi odrazovala.

 Až jedno sobotní odpoledne, když jsme se náhodou vykopali ven a zamířili si to na Ladronku, kde náhodou probíhal sportovní den, jsme uviděli stan označený nápisem Rugby. Můj muž si náhle vzpomněl, že jako malý vlastně rugby hrál - já si tedy nevzpomínám, že by o tom někdy mluvil, ale budiž. V rugby stanu bylo asi půl tuctu nesmírně sympatických mladých mužů, kteří se hned našeho syna ujali a začali ho nadšeně do rugby zasvěcovat a ukazovat různé způsoby hry. 
V hlavě mi šrotovalo, co vlastně o rugby vím. Jediné, co mě napadalo, byl chumel lidi na sobě napadaných, jak se rvou o šišatý míč. Tahle představa mě dost děsila.

Asi po dvou hodinách čekání u stanu, kde se můj muž snažil vybavit roky, kdy hrál, se i se synem, který s nadšením narážel pořád dokola do molitanů, rozhodli, že začne hrát. Rugbyové hřiště máme kousek od domu a já souhlasila, že by to mohl zkusit. Tajně jsem doufala, že ho to přestane po prvním tréninku bavit.

První trénink byl v úterý. Je to jako by to bylo dnes, přijela jsem na  hřiště, kde již bylo několik desítek děti, které nadšeně pobíhaly po hřišti, tahaly se o míč, válely se po zemi a po sobě. Musím říct, že jsem byla trošku v šoku. Mezi nimi postávali jejich rodiče, kteří nevzrušeně konverzovali a přihlíželi chaosu. Najednou se ozvala píšťalka a jako mávnutím kouzelného proutku bylo po chaosu, přišli trenéři a děti se rozdělily do družstev. Syn byl přiřazen do U6, nevěděla jsem, co to znamená, až mi jeden milý pan trenér vysvětlil, že jsou to děti ve věku 6-8 let.
 
Trénink začal rozcvičkou: dřepy, žabáci, běhání, házení míčem. Celkem jsem se uklidnila, ale ne na dlouho. Druhá fáze tréninku byla poněkud tvrdší. Děti do sebe začaly narážet, brát si míč, různě se strhávat k zemi. Musela jsem se držet, abych  tam nevběhla a nezačala syna zachraňovat. Pan trenér byl dost neúprosný a na můj vkus trochu tvrdý. Jediné plus, které měl, bylo, že na děti nekřičel a nenadával jim. Poslední fáze tréninku byl závěrečný mini zápas. To co jsem tam viděla mi vzalo dech. Děti do sebe nemilosrdně vrážely a strhávaly se k zemi hlava nehlava. Byla jsem přesvědčena, že jsem toto absolvovala naposledy.
 
Nemůžu přeci svého syna nechat mrzačit a dobrovolně ho nechat mlátit. Rozhodla jsem se, že po skončení tréninku slušně poděkuji trenérovi a omluvím se mu, že již pokračovat nebudeme s výmluvou na nedostatek času. Nic takového se ovšem nikdy nestalo. Syn přišel tak strašně nadšený, že při pouhé zmínce, že by to možná nebyl dobrý nápad pokračovat, se mu začaly drát slzy do očí. Pan trenér se nakonec ukázal jako neskutečně milý a obětavý pán.

Dnes je syn v U12, hraje za A tým a doslova a do písmene za svůj tým dýchá. Má tam výbornou bandu kamarádů ale i kamarádek - ano i holky hrají rugby - a musím říct, že jsou skvělé. Páni trenéři jsou k nezaplacení. Učí děti týmové hře, učí kluky být pořádnými chlapy. Rugby má totiž velmi přísná pravidla, které se děti od malička učí. Je to dost tvrdá hra a pravidla se musí dodržovat bez debat, aby se předcházelo zbytečným úrazům.
Můj celkem nemotorný syn se naučil běhat, házet, být fair play, poslouchat trenéra a nediskutovat s rozhodčím. Když chce diskutovat, dělají si trenéři legraci, že si spletl sport a ať jde vedle, tam se hraje fotbal.
 
Aby mohl hrát turnaje, které jsou pro děti vrcholem, musí chodit pravidelně na tréninky a mít dobré známky ve škole. Představa, že si nezahraje turnaj a neukáže, co se naučil na trénincích, je pro něj horší, než psát domácí úkoly a učit se.

Z rugby jsem měla strach. Za těch pár let jsem si na všechny skládky, mlýny a jiné zákroky, které způsobují odřeniny již zvykla. Naučila jsem se pravidla, jezdím pravidelně na turnaje a fandím. Chválím za skládky a vyhrané míče, ošetřuji pohmožděniny a přežila jsem již jednu zlomeninu. Na rugby nenechám dopustit. Syn je tam šťastný, má kolem sebe lidi, kteří hrají a trénují s láskou.

Rugby zdar!
Registrace
Pojďte s námi diskutovat, posílat otázky do poradny, nabízet a kupovat dětské zboží v bazárku. Přihlásit se
Registrovat profil
Newsletter
61 040
​lidí odebírá náš newsletter s novinkami o slevách
Registrovat newsletter
Baby friendly
Tipy na zajímavá místa, kam s dětmi na dovolenou, víkendový pobyt, celodenní výlet, nebo jen za zábavou a relaxací.

Zde najdete přehledně a pod jednou střechou seznam institucí, které jsou přátelské k dětem - BABY FRIENDLY.
Objevte více